Mik, miku, mik, miku, Mikuláš

5. prosince tradičně chodí vesnicemi a městy skupinky čertů s anděly a Mikuláši. Doma pak děti něco zazpívají nebo řeknou básničku, kterou většinou popletou, protože jsou nervózní a mnohé i strachy bez sebe. Sladkosti a drobné dárky jsou jim pak odměnou, no a pokud zlobily, objeví se mezi mikulášskou nadílkou taky i nějaké to uhlí nebo brambory.

A odkud ono obdarovávání vlastně pochází?  Z trojice Mikuláš, čert a anděl má právě Mikuláš reálný předobraz. Svatý Mikuláš z Myry byl biskupem, který se stal předobrazem dnešního Mikuláše. Žil na přelomu 3. a 4. století a stal se legendou. Patřil mezi první biskupy křesťanské církve. Než se stal knězem, rozdal svůj majetek těm, co ho potřebovali, byl totiž  neskutečně štědrý a laskavý a rád odměňoval své blízké. Uvádí se, že zemřel 6. prosince 327.  Stal se oblíbeným světcem a patronem dětí, námořníků a dalších profesí. A i když je jméno Mikuláš uvedeno v kalendáři 6. prosince, je zvykem nadělovat malé dárečky už v předvečer, tj. 5. prosince. Mikuláš je nejen pro děti symbolem vánočního času – adventního období. Všemi je očekáván s radostí.

Jak vlastně ona trojice mikulášská vypadá? Mikuláš představuje vysokého muže s berlí, oblečeného do bílého oděvu, na hlavě se špičatou červenou čepicí, v obličeji s mohutným bílým plnovousem. S Mikulášem chodí anděl, který je obdařen křídly a hvězdou na čele. Anděl symbolizuje dobro, protipólem k němu je rohatý čert, který v našich českých podmínkách nebývá krutý, ale spíše rozpustilý, přesto budící respekt. Mikulášská nadílka se měnila s ubíhajícím časem i podle krajů, někde chodí Mikuláš za dětmi osobně, jinde se sladkosti dávají do červené punčochy za okno či za dveře.

Jinak za ty naše české čerty jsme rádi, protože potkat čerty z Rakouska a Německa je hrůzostrašný zážitek i pro některé dospělé. Pro mě určitě. V. Wolf Kvitová (text, foto), A. Víchová, L. Výtisková (vyučující ČSP/PV)