V naší bílovecké knihovně za pohádkou, knížkami, slovem i tichem, papírovou vůní knih, za paní Kateřinou

Setkání v knihovně proběhlo středeční dopolední hodinku jako součást výuky Českého jazyka a literatury formou přivítání, předčítání, povídání, kreslení a tvoření. Čtení Čapkovy pohádky JAK SI PEJSEK S KOČIČKOU DĚLALI K SVÁTKU DORT vytvořilo klidnou atmosféru, kterou si naši žáci postupně vychutnávali také polohováním těla při poslechu, kdy ke konci předčítané pohádky už téměř všichni na knihovnických modrých schodech v pohodovém pocitu spokojenosti leželi. Hlas paní Kateřiny byl při jejím čtení pro žáky atraktivní – pozornost přitahující a současně zklidňující. 

Ono předčítání má samo o sobě silnou nejen pedagogickou sílu. Také lékařská studie magnetické rezonance z roku 2015 ukázala na předškolních dětech, jak významně se předčítání podílí na mozkovém vývoji v oblasti  představivosti a chápání významu. Předčítání nám totiž umožňuje stavět si na základě slyšeného vlastní obrazové obsahy, a to je dovedností, která nepřichází sama od sebe.´ Vyžaduje aktivní činnost mozku jdoucí přes jakýsi pomyslný dlouhý most – od řečených slov k obrazům, od vlastních obrazů k jejich porozumění, což pokládá základ pro nadcházející čtení s porozuměním a také abstraktní myšlení. 

Rozvoj řeči je díky předčítání pod silným pozitivním vlivem. V knihách se děti setkávají se slovy, která v každodenním životě slyší málokdy, či neuslyší vůbec. Ono takové "potichoučku, potichounku" či "obrovský, velikánský" a mnoho dalších má svoje kouzlo, které vytváří jedinečné kouzelnické obrazy v naší mysli. Děti si díky předčítání rozvíjejí svůj jazykový cit, ´stavbu českých vět, vnímání minulého času, ale i to, jak se staví a rozvíjí příběh se začátkem, prostředkem a koncem, navíc schopnost vnímat časovou posloupnost a řazení událostí můžeme u dětí rozvíjet systematicky a hlavně přirozeně. Zvukové uvědomování při vnímání melodie řeči, rytmu a slovního přízvuku, vnímání hlásek, to vše má vliv na pozdější nácvik plynulého čtení. Dalo by se o významu předčítání pro kognitivní rozvoj psát déle a déle. 

Ale to nejcennější? EMOCE, POUTO, EMPATIE, DŮVĚRA. Doma s rodiči a nejbližšími v rodinném prostředí je při předčítání nejdůležitější to, co nám žádná magnetická rezonance neukáže. Ten okamžik bezpečného pouta, absolutní nerozdělené pozornosti mámy, táty, babičky, dědy..., těch, kteří jsou v tu chvíli jen pro nás, pro děti. Ta chvíle nám dává pocit bezpečného ukotvení, který chceme v životě napořád.  

Děkujeme knihovnické dámě paní Kateřině za příjemně a smysluplně strávenou hodinku v jejich knihami provoněném prostředí. V. Wolf Kvitová, vyučující ČJ