Já s písničkou jdu jako ptáček, tralalalalalalala, tralalalalá...

Podzimní tematika v lidových i umělých písních je součástí výuky Hudební výchovy. 

Hudební činnosti nejen prvostupňového vzdělávání tvoří činnosti rytmické, melodické/intonační, hudebně-pohybové a také instrumentální, a to formou jednoduchého hudebního doprovodu na vybrané rytmické nástroje, případně vlastní hrou na tělo. 

HRA NA TĚLO je důležitá v rozvoji smyslového vnímání, v rozvoji rytmických, ale také jazykových  dovedností, a je tedy často užívaným doprovodem při deklamaci a melodizaci říkadel, dětských popěvků a písní, je součástí rytmických struktur, které si po nácviku volíme jako doprovodnou pohybovou činnost. 

Základem rytmických dovedností je schopnost rytmického cítění, které je právě jejich výběrem rozvíjeno. Rytmus je důležitým prvkem při melodickém nácviku písní, kdy vnímání rytmu je zpočátku přirozenější než chápání/ vnímání melodie. 

Hudební činnosti našeho vzdělávání jsou vnímány komplexně, tj. v pojetí propojení pohybu, tance a mluvy jako prvku řeči, rozvíjíme dětskou tvořivost v oblasti hudebního vnímání, přičemž také aplikujeme formu skupinového tvoření hudby, při které využíváme odlišné úrovně hudebních schopností žáků. 

Při kolektivních hudebních činnostech se vzájemně žáci učí, inspirují a motivují. Hudební učební proces je především zážitkový, klademe důraz na hrové prvky a vlastní zkušenosti žáka, vedle kolektivních činností podporujeme a rozvíjíme také individuální hudební vyjádření jedince – SMĚŘUJEME K ROZVOJI DĚTSKÉHO HUDEBNÍHO PROJEVU. V. Wolf Kvitová, vyučující 

RYTMICKÁ DEKLAMACE = RYTMIZOVANÉ SLOVO = DOPLNĚNÍ ELEMENTÁRNÍ HROU NA TĚLO